Seres Manda a 13 pand

Seres Manda ležel na zasněženém poli a pozoroval oblohu. V mysli mluvil k neviditelným uším mraků, co se mravenčily nad jeho uvolněným tělem. 

hřál se zimním sluncem, které se potulovalo směrem k západu, jak už to hvězdy dělávají.

..
Seres Manda a první panda


Vykračoval směrem k stověžatému městu. Bíle stopy v sněhu pomalým tempem přecházely v zahnědlé kroky, že jeden neseznal obtisklou podrážku jen pár vteřin, co se noha od zašláplého místa odlepila.

Sundaval vrstvy svetrů. Sešel z pole k silnici, dělíc se ve dvojí. Stál na rozcestí u malé vesničky o hrstce domků pokrytých rozmokvalou peřinou.

Pod opuštěnou autobusovou zastávkou s proděravělou střechou seděl ve skládací židli černobílý medvěd v zamaštěných montérkách. V ruce držel naleštěný stříbrný francouzský klíč a žvýkal ho.

Když chlapec spatřil kousek od něho sedící živou bytost, tiše se zaradoval a zrychlil tempo směrem k zvířeti.

"Prosím vás, neměl byste sirku?"

Medvěd se bezeslov koutkem oka podíval na chlapce a volnou rukou začal lovit po kapsách montérek. Po chvilce vytáhl zapalovač a podal jej klukovi vedle něj, který div nevytlačil pod sebou ďolík, jak radostnou nervositou vrtěl nohama.

"A nějaký tabák byste asi neměl, viďte?"

Panda vytáhl plechovou krabičku a vyndal z ní ručně balenou cigaretu v recyklovaném papírku. "Je to s bambusem, tak aby se mladej pán nedivil."