0
Věčný tón omýval bezkoutí vesmírných nekončin a v jeho ozvěně vyklíčil květ bez kořenů.
Okvětní listy pohltily všechen zvuk a v jediném momentu zrodily tmu.
Květ nekončící tmy uvadl a v bezprostorném bezsvětlí schoulil se do klubka lístků.
Pod přikrývkou umírající květiny zrodil rytmus beztvaré vejce.
Z praskající skořápky vytrysklo světlo.
1
Svit skořápky rozlil prázdnem opakující ozvěnu.
Z tance tónu se září zrodil se Bašir Žruk.
A zvuk ozvěny nabyl rytmu.
A svit temnoty napil se barev.
A Bašir Žruk byl barvou i zvukem.
2
Pláty lístků srostly se v kapku.
Bašir Žruk promluvil ke kapce, která roztekla se v nekonečný oceán.
Byla tak plocha a bylo tak světlo a zvuk.
A kapky barev hlasu mísily se vodní plochou.
A byla tak zem.
3
Poslední kapka vřítila se do nekonečné plochy a určila střed.
A ze středu vzestal Bašir Žruk a vystoupal na zem.
I plazil se po barevné zemi a cesta jeho ocasu tvořila řeky.
I kráčel po plochých pláních a jeho stopy staly se formou hor.
A plocha rostla do výšin.
4