Bezesné noci mne mučí během půlnočních hodin vize Gistěje Skrži Buši. Trápím se, byť ve skrytu duše vím, že můj trp je nezbytným pohonem mého poslání. Země stala se mi domovem. Zamiloval jsem si všechen její hmyz a vůně, poznal toliko vůdčích myslí, počal se učit [řecky]. V mých dopisech s Mašt'Habijem jsem se přimluvil právě za jazyk zemských řeků v otázce oficiálního jazyka Mezidisčí. Můj svět prohlašuje mne průkopníkem, netuší ale, kolik špatných cest jsme si zvolili. Když si nechávám předčítat lidské dějiny, chce se mi brečet. Kolik duší mohli jsme zachránit, znali bychom penicilin?
Vidím tolik špatného na světě, který mne vychoval. Vidím tolik zla v odrazu zrcadla, kterým se nám stala Země. Když sním, sním o Lyveje. Jak moc mi chybí.
Amsterdam, 1880