Sny 2

2021-12-21

[ denik ]

29-Nov-21

Jsem ve svém pokoji, který je zdánlivě identickou kopií místnosti v bdělém stavu. Je noc a já ve tmě ležím na posteli. Hledím ke dveřím vedoucím do vstupní chodby. Kdosi se dobývá dovnitř. Ve stínech registruji jakousi postavu. Jsem přesvědčen, že na mě kdosi hledí. V chodbě za dveřmi pokoje je rozražen vchod do bytu. Začínám křičet. Vnímám osoby kolem, ale nevidím je. Křičím; než se probouzím, neviditelná ruka píchá do mých úst injekci.

Probouzím se v křiku s prchajícím přesvědčením, že sen byl skutečností a kdosi mne injekcí vpravil do bdělé reality. Inverze snu a bdělosti.

2-Dec-21

Jedu ve výtahu o rozměru velkého pokoje. Jsou v něm stoly i sedačky a několik lidí. Sedám si vedle mladíka, ke kterému začnu mluvit. Ptám se jej z jakého je patra. Říká, že z prvního. Je mi povědomý, snad nějaký bývalý spolužák. Sedí v kapuce a hledí do zdi. Ptám se ho, kdy spolu "zachillíme" a uvědomuji si, že výtah celou dobu stojí. Kluk má příjemný výraz v tváři. Zdá se, že jsem v dobré společnosti. Cítím komfort. Zvedám se, abych zmáčkl tlačítko výtahu, ale dveře se rezevírají a venku stojí Alena Shillerová, ministryně financí. Procházím okolo ní ven.

Ležím na posteli v jakémsi arabsky dekorovaném harému. Vnímám hodně modré barvy v závěsech. Sestupuje ke mne několik žen s velkými ňadry. Ženy jsou nahé i já ležím nehybně svlečený na zádech. Nemohu se hýbat, nebo snad neodvažuji. Sesedávají kolem mne na lůžko a já cítím vzrušení. Sálá z nich modrá barva, ale je to opět jen jakýsi pocit modré, ony samy nemají barevnou kůži. Žena mně nejblíž ukazuje na stranu. Otáčím hlavou a vidím snědé nahé dítě jak vbíhá bočním vchodem a putuje k lůžku. S každým krokem stárne, až stojí u mých nohou, za sedícími ženami jako urostlá dívka hubené postavy s drobnými prsy. Po čtyřech putuje za mou tváří a obkročuje mé ležící tělo. Kleká nad mou tváří a já se chytám jejích stehen. Zvedám hlavu, chtěje políbit její ňadra, ale končím v jejím rozkroku a jazykem vjíždím mezi její pysky. Vnímám slanou chuť na jazyku a uvědomuji si, že sním. Svírám pevněji její stehna a chci pokračovat cunnilingem. Překvapuje mne, že skutečně cítím ve svých dlaních sevření. Budí mě ztopořený penis narážející o peřinu.

3-Dec-21

Pension ve vestibulu metra. Směs Karlova náměstí a Nových Butovic. Nad eskalátory jsou mimo obchody dveře vedoucí do pokojů. Jsem dítětem na školním výletě. Sdílím pokoj s Helenou. Je to drobná blonďatá dívka. V místnosti jsou dvě postele. Ležím na jedné vedle Heleny, na druhé v černém kdosi další sedí. Zdá se, že je nás v metru ubytovaných více a měli bychom se snad znát. Nahlížím ven z pokoje a poznávám vestibul metra. Vracím se k Heleně. Ležíme spolu. Je oblečená v růžovém. Netykavě se škádlíme dětinskými hrátky. Naše rty se potkávají a nezkušeně pokouší líbat. Všímám si jednoho jejího zubu. Je celý černý. Zakousává se černým zubem do mého rtu, jakoby mne chtěla otrávit jedovatým ostnem. Líbáme se. Helena vstává z postele a říká, že musí na záchod. V pokojích toalety nejsou a v metru také ne. Obléká si růžový kulich a vychází z pokoje druhým vchodem, který nevede do vestibulu ale ven. Vycházím za ní, ale do cesty se mi staví náctiletý arabský chlapec zimně oblečený. Přednáší mi idiotský vulgární vtip: "Víš co řekl politik jinému? Jdi do prdele!" Směje se.

Rozhlížím se kolem. Je tma, ale místo znám. Už jsem tu byl v jiném snu. Je to jakási variace centrálního parku Nových Butovic bez budov a ve středu místo nádrže středem protéká řeka. Vím, že za nadzemní tratí metra v 'tubě' je zavřený obchod s armádním zbožím. Jdu od chlapce pryč a rozhlížím se po Heleně. Nevidím ji. Chlapec mě dobíhá a bere za ruku. Opakovaně křičím Helenino jméno. Pocit strachu a zoufalosti. Vycházíme s arabským chlapcem na kopec. Na vrcholku vidím Helenu a dalších několik osob, které jsou mi ve snu známé - pravděpodobní spolužáci. Svítí lampou na zem, kde u dřevěné krabice leží rozkládající se nahá mrtvola muže.

4-Dec-21

Jsem v soukromé tělocvičně amerického anti-komika Sama Hydea. Stěny jsou bílé a zdá se, že tělocvična je v patře opuštěné továrny. V přízemí je odpočinková místnost se stoly a CRT televizí. Je tu několik mladých dospělých, všichni se navzájem motivují k životu v chaosu digitální doby. Komik je jakýmsi senseiem. Mluví se o škodlivosti marihuany a důležitosti fyzické a duševní zdatnosti. Bavím se s několika mladíky o cvičení. Venku prší a je tma.

Tělocvična je najednou typickou školní. Nikdo tu není, ale podél zdi vede úzký parapet, přes který se dá vystoupat ke dveřím vedoucím do dalšího patra tělocvičny. Dvakrát šplhám podél stěny, je to podobné jako typické horolezecké stěny. Nakonec procházím dírou ve zdi zakrytou dekou pověšenou na zdi a šetřím si tak cestu lezení po jedné stěně. U díry sedí člověk v klobouku a židli a kýve na mě hlavou. Chápu z jeho aktu, že mne cení pro mou vynalézavost ušetřit si kus cesty průchodem stěnou.

Procházím dveřmi, za kterými pobíhají desítky lidí odděných v zlatých třpytivých šatech. Jedna slečna mi říká, že jsem vstoupil do jejich chrámu. Zlatí lidé jsou jakousi náboženskou sektou. Ptám se jich, jestli si vydělávají na živobytí výrobou svíček. Odpovídá mi, že ano, ale i spoustu dalších věcí. Procházím chodbou dál, kde je vstup do další tělocvičny, kde tančí několik baletek.

Nahlížím vstupem a vidím, že na opačné straně tělocvičny je publikum, které tanec sleduje. Za mnou stojí černovlasá žena, která říká, že nechápe, jak tam mezi baletkami může být tlustá arabka. Přistupuji k ženě a chci aby mi arabku ukázala, že ji v baletní skupině nerozeznám, nemám brýle. Ustupuje mi, jakoby se štítila mé přitomnosti. Konečně svolí a ukazuje na tlustou arabku v hijabu na plakátu baletního představení.

Sedím v autě se Samem Hydem a několika mladíky. Projíždíme rozbombardovaným městem.

05-Dec-21

Jsem v čekárně ordinace, kde se provádí PCR testy na přítomnost viru SARS-CoV-2. Pamatuji si černovlasou ženu ve vínové šále, opřenou o stěnu.

15-Dec-21

Otčím mi podávává dopis, ve kterém mne zve na chatu. Obsah dopisu mi vykládá matka, sám jej nestíhám přečíst. Vyrážím mu dopis z ruky a plivu do tváře. Mám pocit, že jedná neupřímně. Matka křičí. Sedám na horské kolo poblíž a ujíždím. Přední pneumatika je prázdná a s každou rotací kola se v určitém místě nafoukne a zase vyfoukne. Projíždím tunelem a vyjíždím před kopcem. Stojí u něj zašpiněný muž - nejspíš mechanik. Ptám se jej, zdali nemá pumpičku. Nemá. Vyjíždím na rozbitém kole kopec, který navazuj na dálnici. Ke konci je příliš strmý, tak jsem nucen sesednout a kolo na silnici vyzvednout. Sám za ním pak přelézám. Okolo probíhá několik tučňáků.

Jsem v bytě. Někdo mi volá. Vypínám telefon i světlo a snažím se usnout. Slyším, že se kdosi snaží dostat dovnitř. Zvuk vrtačky v zámku vchodových dveří. Plížím se tmou ke dveřím, abych se přesvědčil, že se skutečně někdo snaží dveře otevřít.Probouzím se (stále ve snu). Byt vypadá jinak. Dveře jsou otevřené, ale nemám strach.

17-Dec-21

Jdu Strašnicemi od svého lékaře. Vede od něj dlouhá dlážděná promenáda osázená stromy.